tak možná je to slovíčkaření, ale přece se nedá říct, že mě ŘÍDÍ člověk, kterej se mi jen pokouší do věcí mluvit, ale kterýho já ignoruju.

A nerozumím tomu, proč když na něčí rady nedám, ale jeho uspokojí "že mi to řekl" tak v čem je problém? On je spokojenej (protože mi to řekl) já taky (protože je mi vcelku fuk, co říká, stejně si to udělám po svým).

Ten druhej syn se má ještě asi dost co učit - matku nepředělá, může ji jen akceptovat (nebo neakceptovat) takovou, jaká je. Samozřejmě není povinen ji poslouchat, pokud ho to otravuje moc, tak může omezit styky... jako ona nemůže vyžadovat, aby on dělal to, co chce ona, platí to i naopak.