No tak čistě střízlivě - partnera si žena vybrala sama, nevěřím na anděly, co se po svatbě změní v ďábly, ale zas některé věci zavčas skutečně poznat či odhadnout možná nelze. Děti si tatínka nevybraly.
Jak dlouho s násilníkem matka byla, to už byla, včetně motivace, čistě její volba, dětí ne. Nepřipravila jim svými volbami úplně pěkné dětství (o tom jaké jim připravil ten tatínek záměrně nepíšu, tam nemám slušné slovo), ale i tak asi podcenila (a chápu, že ji to fakt mohlo naprosto nenapadnout) stesk dětí po mrtvém otci. Nedostatek empatie. Asi po tom soužití s panem otcem už neměla kapacitu dohlídat ještě psychiku synů, ale kdyby se řídila selským rozumem, tak by ji mohlo napadnout nedělat synům tak velké kotrmelce v životě v tak rychlém sledu. Neb jak praví lidová moudrost - slušná žena... Čert vem tu slušnost, ale je v tom zkušenost předků, že smrt v rodině je tak velká věc, že je potřeba jí dát prostě dost času ať je to jak chce.
Na druhou stranu to možná brala selským rozumem, že tak príma chlapa dá synům co nejdřív, ať jim vynahradí tatínka... jen to překombinovala.
Ale i tak mám dojem, že děti jsou nejkřehčí články v rodině a je potřeba je nejvíc chránit, dát jejich potřebám o trochu větší váhu než vlastním.