No prave. Mne vareni porad nebavi, ale naucila jsem se, clovek musi pro 6 ti clennou rodinu, stale se rozrustajici.

Jenze mne nebavi si nechat radit od nekoho, kdo prakticky nevi, co radi. Nebavi mne neustale poslouchat, jak se nechci nic naucit a ze to mysli dobre. Takze s Violou soucitim, vim, jak to citi. Jenze ja to sebevedomi mela, vedela jsem, co umim a jak se umim uplatnit, ze umim plno veci, o kterych on nema ani tuseni, takze nejaka omacka mne privedla akorat k neprijemnemu odseknuti. Jenze - jako ta posana matka - jsem si neuvedomila, jak to berou deti: rodice se porad hadaj (teda nehadali jsme se, ale slyseli ostrost v tonu). A ze to bylo jako male deti, kdyz jeden dela, jako ze placne, ale vlastne neplacne, ale dela to tak dlouho, az ho ten druhy prasti, a pak zacne jecet "Hele von mne bije, at si nezacina". Vidi se ten agresor, co nakonec uhodi, ne ten drazdic, ktery jen naznacuje, dokud nedosahne sveho.