Jedno si pamatuji i po víc než 15 letech.
Kluk, celkem sympatický, dobře jsme si popovídali, jako nějaká extra jiskra nepřeskočila, ale bylo to fajn a asi bych šla i na druhé rande, byla bych ochotná dát tomu šanci.
Když jsme šli na tramvaj, tak najednou z něho vypadlo: víš, já vlastně asi žádný vztah nechci, já jsem se ještě nevzpamatoval z toho předchozího vztahu (měl za sebou jeden asi pětiletý vztah a rozešli se, bylo to už asi dva nebo tři roky - to bylo jediné, co o ex sdělil, nevypadal během večera, že by se ještě nějak trápil).
Docela mě to zarazilo a pak ještě dodal: vyprovodit tě nepůjdu nezlob se.
Tak říkám, nevím, kde se to ve mně vzalo: utři si nos šmudlo a další inzerát si dej, až budeš fakt vědět, že se chceš seznamovat.
Do toho přijela tramvaj, já začala nastupovat, a on: můžu ti dát pusu?
Já: to fakt ne!
nechápala jsem ...