Myslím si, že žádný normální rodič nechce dítěti způsobovat trápení a naopak ho chce potíží uchránit.
Potíž je v chybném odhadu, interpretaci toho, co mi dítě sděluje, a X dalších věcech. Ne vždycky má rodič nejlepší náhled na konkrétní situaci, a je to hlavně proto, že je uvnitř ní a ne vně, ale i jiné důvody.
Podporovat v úzkosti jde jen tak, že ji zvyšuješ. Úzkost je strašně nepříjemná, nikdo si v ní nelibuje, i lidé třeba s poruchami osobnosti atd., když jsou úzkostní, tak tou úzkostí trpí, vlastně je to i zdroj jejich patologického chování.
Pokud se dítě chová úzkostně, tak na 99% je úzkostné a je to i v případě, že např. nechce do školky a pak se mu tam líbí. To je časté a je to tak, že ty děti nezvládají moment, kdy se musí odpoutat od rodičů a jít do třídy, není v tom žádná manipulace ani obmyslnost. Samozřejmě, že v takovém případě není řešení nedávat dítě do školky, ale je potřeba ho podpořit, rozloučení mu usnadnit, trénovat atd..