Oliverko fakt si nemyslím že je podobný přístup možný jedině s jedináčkem.
Dát dítěti čas a trpělivost, a respektovat jeho povahu, jeho strachy, to není žádná výsada mono-rodičů, na počtu dětí nezáleží, pouze na ochotě rodiče přijmout dítě takové jaké je.

Já mám dvě, jedno skoro jak přes kopírák podobné tomu co má doma Tina (jak tady sleduju při různých diskuzích), a dělám to taky tak. A mé druhé dítě má taky své "specifika", ovšem zas trochu jiné. A jsem na ně sama. Postě to holt musím skloubit a vymyslet tak abychom mohli fungovat všichni společně.

A o životě vícečetných rodin něco vím, sama jsem ze 4 dětí a rodiče k nám přistupovali taky tak - tedy ke každému podle toho jak potřeboval, v době kdy to potřeboval.