Janinko, prolétla jsem diskuzi a koukám, že nás maminek se zvláštními dětmi je hodně . u nás jde taky o prvorozeného. Strach ze všeho co je jinak než obvykle byl denním chlebem. Jednou dokonce když ho po týdnu ve školce chtěli odvést do druhého oddělení na pohádku pokousal učitelku(shodou okolností to byla ředitelka). Skončila jsem na radu učitelky u psycholožky, která mi vysvětlila, že je prostě jen bojácný a to je normální, každý se bojí, jen ten strach každý zvládá jinak. I já jsme si myslela, že psychloložka bere prachy za nic, čekala jsem nějaké řešení, radu... řekla to chce klid a čas. A je to tak.
ano každou novou situaci jsme museli vysvětlovat xkrát dopředu, ale čím byl starší, tím to zvládal líp. Ještě před třemi lety to mu bylo 13, nechtěl jet s námi na víkendovou akci(co tam budu se nudit, nikoho ta neznám...), v té době jsme si myslela něco o tom, do háje kdy že z toho vyroste. Dojeli jsme na místo, on rozrazil dveře, vyletěl ven a přišel až na večeři. to probíhalo celý víkend, potom pokaždé když řekl, mě se nechce, řekmu mu, vzpomínáš jak to bylo na Litohoři? Zasmějem se a je dobře.
Letos měli obhajobu ročníkové práce. je to deváťák, už několik měsíců dopředu střečkoval, že to nedá, že bude mít radši dvojku z chování, ale že před celou třídou a učitelským sborem prezentaci dělat nebude. Měsíc před avizoval, že se u toho pobleje, nebo omdlí, nebo oboje . Nakonec to dal a byl mezi desítkou nejlepších.
Janinko, někdy bude hůř, někdy líp, ustoupit člověk pokaždé nemůže, i když by chtěl. Já byla docela dlouho sama se dvěma dětmi a nejít do práce a nechat si bojínka doma bylo nemyslitelné. Tyhle děti jsou ale zase většinou i jiné v jiných věcech. Můj kluk, byl a je například o moc víc hloubavý a přemýšlivý než jeho kamarádi. Teď je to samozřejmě pubertální klacek, ale máme k sobě díky té jeho bojácnocsti v dětství o moc blíž, přijde za mnou, povídá si....sem na něj pyšná jak se vyloupnul
Neboj bude líp, malá poporoste a strach bude menší a menší, jen to bude trvat dýl než u jiných dětí