Nebudu to točit po tisící: Michalákovic děti nebyly týrány, policie případ odložila, nebylo ani vzneseno obvinění.

Proto není divu, že se paní Michaláková manžela zastávala, neboť děti netýral. Plácnutí na zadek není důvodem k odebrání dětí ani v Norsku, to potvrzují nejen tamní úřady, ale i lidé, kteří tam dlouhodobě žijí.

Ostatně odebrání dětí je jedna věc, ale jejich předání do pěstounské péče a příprava adopce, když děti mají příbuzné, kteří by je mohli do péče převzít, je věc druhá.

To je další rozdíl: v Nýrském případu šly děti k příbuzným, styk s matkou byl samozřejmostí, po tragickém vyústění se děti bez dalšího vrátily k matce.