Ananto,
to mám já, takový pokojíček, 2,8x2,8, a miluju ho.
Jeho vývoj: Když jsme se s MM kdysi nastěhovali sami dva do 3+1, tak jsme tam měli pracovnu, tj. počítač, knihy a krámy. Pak to měl být dětský pokoj, ale přišly dvě děti rychle za sebou, takže dostaly naši původní ložnici a my jsme si v tomle pidipokojíku uděali ložnici a pracovnu. Měli jsme tam dvojlůžko (200x180) a nábytek i se stolem na počítač dělaný na míru, aby se tam veśel (zbyla jen úzká ulička, aby se daly otevřít skříně.
V pubertě se děti (holka a kluk) začaly ve společném pokoji rvát, proto starší, dcera, dostala tenhle pokojíček, kluk zůstal v dětském pokoji a my rodiče jsme se přestěhovali do obýváku. To bylo krušné období. Pak se dcera odstěhovala a zároveň nastala manželská krize, takže MM zůstal v obýváku a já jsem po dceři získala tenhle malý pokojíček. Měla jsem tam chvíli zase i pracovnu, ale teď už doma nepracuju, takže jsem pracovní kout zrušila a v pokoji mám jen jednolůžko a systém Besta plný oblečení a knih a pelíšek pro psa. Nic mi tam nechybí.