Pokud jde o výuku ve škole, tak bych nezavrhoval ten systém biflování. Tj. memorovat slovíčka, drilovat gramatiku po jejím pochopení, čtení textů s překladem do češtiny, překladová cvičení, kde se cvičí i překlad opačným směrem atd. Takhle se učilo za Rakouska, za První republiky i za okupace. Rozdíl byl ten, že tehdy se tu němčinu naučil každý na úroveň výrazně lepší, než se dnes naučí angličtinu (beru ji jako nejčastější cizí jazyk nyní). Vedle toho drilu dříve tu pochopitelně byli i učitelé, kteří tu němčinu ovládali, tj. na žáky mluvili německy, pak tu byly dostupné německé texty i spousta německých mluvčích.

Pokud je dnes výuka angličtiny bezbřehá, tj. třeba s rodilým mluvčím, ale neprobírá se nějaká učebnice, kde by se šlo snadnou vracet k dřívějším lekcím, lektor spíš najde nějaký článek či mluvnická cvičení, tak konverzovat se z takových hodin stejně nikdo nenaučí, případně ze skupiny jeden nejprůbojnější. Gramatika i slovíčka se zapomenou. Tady jsem nějak zachytil svoji zkušenost, když třeba lidi mají kurzy jazyka v práci s cizím mluvčím. Myslím, že i ty moderní metody pro děti nebudou mít jiné výsledky. Pokud pro samé moderní vynálezy se děti nenaučí pořádně slovíčka z lekcí, nepřečtou si opakovaně texty, nenadrilují gramatiku. Zkrátka že potíž dnes není v tom, že se děti moc učí slovíčka a gramatiku, ale spíš v tom, že se ta slovíčka nenaučí a taktéž tu gramatiku. Nebo že se to sice naučí, ale jen krátkodobě. Zš i sš jsou orientované na to, že se zkouší bezprostředně probírané učivou, zkouší se to, co se bralo max. 2-3 týdny zpětně, starší učivo ne. Na vš stačí se naučit na zkoušku, i když je za víc semestrů, tak se dané učivo někdo učí třeba 2-3 semestry, vykonáním zkoušky to pak pustí k vodě. Jazyk je ale o něčem jiném, co si stále neopakuji, tak rychle zapomínám. Nejde přece o to, že jsem to jednou uměl a měl z toho zkoušku za jedna.