Ve vetsine toho, co pises, s tebou nesouhlasim.

Drilovat slovicka je praxe s dob dinosauru, cili vychazime z toho, z to musi byt vyborny styl se ucit cizi jazyk. Zrovna tak gramaticka pravidla. Samozrejme nejsou zanebatelna, ale ne takovym zpusobem, jak se porad vyucuji. V praxi jsem se 40 let porad dokola setkavala s lidmi, kteri pravidla/slovicka plivali na bezicim pasu a nebyli schopni je pouziv v praxi - v mluvenem nebo psanem projevu. Vem si napr. vsechny tempusy v anglictine, ktere ve vetsine pripadu ani nejsou srovnatelne s ceskymi slovesnymi casy. Naucit je dite je obzvlast obtizne - dite neni schopne porovnavat (i kdyz se to domnivame), kdy jaky tempus cemu odpovida a jak ho pouzit. Co potom s pravidlem? Kdyz se ale vystavuje "pouzivani", vzije si to.

Zrovna tak slovicka - jednak hodne casto slovo presne neodpovida slovu v jinem jazyku (viz slovniky, kde je obvykle nekolik synonym, a KTERE TEDA V TOM KTEREM PRIPADE POUZIT? Krome toho biflovat slovicka = za tyden jich umis pulku, za dalsi jeste min. MUSIS je pouzivat v praxi porad dokola, aby ti utkvela. Ve vetach. Samozrejme, na to neni ve skole cas. Nejdulezitejsi je samozrejme MERIT, co se dite naucilo. Testy a zkousky. Tim dokazujeme uspesnost metody. Ze dite neni schopne niceho jineho, nez odrikavat slovicka a pravidla, to neni dulezite - to ostatni se tezko nejak meri, nijak nemuzeme dokazat, ze jsme dite neco dle osnov naucili. Jsme prece ve skole. A pak neni na to cas...
Jenze tohle neni jazyk. Cizi jazyk je schopnost se nekde nejak domluvit a neco vyjadrit pisemne nebo ustne, rozumet textu. Slovicka a gramatiku vysvetlovat "v praxi" - tam, kde na neco narazime, vzbudime zajem a mame na co navazat. Ne tak, jak to stoji v ucebnici v poradi.

Tohle mam v te dlouhe praxi, kdy jsem ucila ruzne narodnosti soucasne, v jazyce, ktery vubec neznali- ne v jejich jazyce, ale v tom, ktery se ucili. Po par mesicich se byli schopni domluvit. Hodin tydne na to bylo ruzne, nekdy jen 8. Taky jsem ale zazila, ze jsem prisla suplovat za kolegyni. Trida Vietnamcu 30 - 50 let starych. Kolegyne mela vytapetovanou tridu sklonovanim zajmen a sloves. Jelikoz to bylo akutni, nemela jsem vubec moznost zjistit, co do te doby delali (az pak jsem se dozvedela, ze chodi na kurz uz paty rok...). Predstavila jsem se, zeptala se prvni rady, jak se jmenuji. Zak odrikal: Ja ty on.... Az asi paty pochopil, ze se ptam na jmeno... a odrika celou adresu a jmena cele rodiny... Proste pro mne uplne nepochopitelne, ze po 5 letech nebyli schopni neceho vic. Protoze ja jsem mela taky takovou skupinu (zrovna tou dobou vetsinu Vietnamcu podobneho veku a vzdelani), ucastnici po ukoncenem kurzu (=4 mesice) byli schopni se domluvit natolik, ze mohli byt vyslani na pracovni praxi. Zaci, ktere jsem pak mela na zakladce ca 5 let, chodili na gymnazium a hodne z nich potom na VS. Nepisu to proto, abych tu ujasnila, jak fantasticka ucitelka jsem, proste clovek musi hledat nejakou cestu, aby naucil, ne jen se ridit dle metodiky, ktera se traduje cele stoleti, i kdyz je to jaksi urceno osnovami.

To je diskuze na dlouhe vysvetlovani.