Nestíhám reagovat na vše, takže v této odpovědi reaguju i na to, co psali ostatní. Netvrdím, že nejlepší je ta metoda, co jsem popsal jako "klasickou". Jistě je nejlepší v dané zemi žít a nebo vyrůstat v bilinguálním prostředí. Děti v zš věku se za rok naučí zcela plynule mluvit, když do země přišly s nulovou a nebou malou školní znalostí. O tom vím.

Tady se bavíme spíš o systému, jak děti či dospělá žáky jazyk učit. Metoda, kde je plno konverzace, učební text rodilý mluvčí obstará před hodinou, oxeroxuje a rozdá studentům. Tak konverzaci tento styl taky nenaučí, jelikož tu není soustavně probíraná učebnice, ale je to na papírech, tak se k tomu studenti vrací tak k učivu jednu či dvě hodiny zpět. Ostatní se zapomene. Mně přijde lepší, když tu je nějaký plán na probrání gramatiky, což učebnice mají. A drilové učebnice na angličtinu existují, myslím, že jsou velmi dobré. Na gramatiku třeba English Grammar in Use od R. Murphyho. Pokud lektor "cvičí konverzaci", tak studenti si nemají možnost věci zopakovat. Prostě si myslím, že abych mohl trochu mluvit, tak potřebuju znát nějakou slovní zásobu a základní gramatiku. Slovíčka jsou spojena s textem učebnice, gramatika vysvětlená, též je aplikována v textu lekce. Tady má student možnost si věci vícekrát opakovat, než co jednou uslyší, jak lektor říká. Bavíme se tady o systému, kdy někdo má třeba dvě lekce týdně po hodině, hodině a půl. Jazyk se jde naučit asi i z té konverzace, ale pak by tu musel být jeden lektor a jednoho či dva žáky a konverzovat víc hodin týdně, nejlépe 5x v týdnu. Školní výuka je častěji bez rodilých mluvčích, takže je otázka, jestli se učit hlavně od učitele, kde budou chyby a nebo spíš z té knížky, kterou psali Britové, v horším případě Brit aspoň provedl korektury.

Lidi, co emigrovali, tak se mnohdy učili tak, že třeba si obstarali německý text, nějakou knížku. To louskali se slovníkem, slovíčka se učili buď memorováním, nebo opakovaným čtením, nejlépe kombinací obojího. Pokud by z nuly zkoušel jen konverzovat s rodilými mluvčími, nefungovali by to. Takto se učil třeba jeden hostinský, co utekl do Západního Berlína, ale podobných případů jsem slyšel víc.

Já si myslím, že nejlepší je naučit se nějakou základní knížku, tak 1500 slov základní slovní zásoby, základní gramatiku, nejběžnější fráze. Dnes má každá knížka snad nahrávky, takže text, který jsem si přeložil a dobře mu rozumím, si pak můžu třeba 20x poslechnout, nemyslím tentýž den. Se základní slovní zásobou lze číst běžný neučebnicový text, který si člověk překládá, čímž si rozšíří slovní zásobu. Není problém sehnat i nahrávky, třeba jazyk zpravodajství. Prakticky denně poslouchám angličtinu na BBC, tak půl hodinu poslouchám němčinu ze zpráv v MP3 formátu. V angličtině čtu, občas nějakou knížku, případně zpravodajství atd. V té němčině čtu taky, i když zatím pomaleji. Když bych měl jet do země, kde budu muset mluvit anglicky či německy, asi bych si zopakoval konverzaci pro určité situace jako objednávání v restauraci, jak se zeptat na cestu atd. Na tohle se moc nenarazí, i když člověk s tím jazykem přijde do styku hodně.

Zopakuji svůj názor, že problém školní výuky není v tom, že by se žáci moc učili slovíčka a moc gramatiky. Obojího se učí málo, dle mého názoru 100-200 slovíček za rok je málo, to dá za 7 let výuky méně než 1500 slov - která si žák pamatuje jen zčásti. S tím se moc konverzace neudělá. Gramatikou myslím třeba umět dát dohromady přítomný, předpřítomný, minulý čas, umět to použít bez přemýšlení. Do gramatiky se zahrnují i číslovky, někdo by to bral jako slovíčka. Tak jako tak to chce se naučit. Tak jako se v počtech člověk zpaměti učí násobilku a ne že by si to odvozoval. Dnes je spíš problém, že ani tu násobilku a nebo sčínání z hlavy dost dětí vůbec neumí. Spíš bych se bál toho, aby učitelka, co zas tolik anglicky neumí, naučila žáka, mé dítě, svoji angličtinu. Radši ten jazyk z knížky vč. poslechů.