Emo Tos mi připomněla naši ruštinářku na VŠ. Ta byla zřejmě neochvějně přesvědčená, že k tomu, aby člověk dokázal používat cizí jazyk v praxi, musí umět gramatický pravidla (tedy odříkat, jak se kterej tvar vytváří). Ptala jsem se jí, jestli to musím umět odrecitovat, i když umím příslušný tvary bezchybně vytvořit (v tomhle případě šlo konkrétně o přechodníky, který se v odborným stylu v ruštině používají skutečně hojně). Ta dáma mi tvrdila, že to dokážu jen díky tomu, že to jsou slovesa, který znám, ale u neznámýho slovesa bych to umět nemusela. Jo, po deseti letech ruštiny potkám sloveso, který není podobný žádnýmu už známýmu.
U zkoušky na to samozřejmě došlo, inu použila jsem víceméně podvod: požadovaný pravidlo jsem si na místě odvodila a dáma byla spokojená. Dodneška lituju, že jsem jí to tehdy na férovku neřekla (samozřejmě poté, co mi do indexu zapsala zaslouženou jedničku).