Ano, i české učebnice mají slovíčka i gramatiku spojenou s textem, tj. článkem či dialogem lekce. Strukturou se ty lekce českých knížek zas tak neliší od britských učebnic. O tom jde dlouze diskutovat, jestli má smysl se učit třeba celé věty či články a nebo jednotlivá slova. Pamatuji za sš, jak se spolužáci učili odříkat článek z ruštiny, aniž by si vyhledali slovíčka. Takže uměli odrecitovat něco o spisovateli a nebo z úryvku nějakého díla. Bohužel nevěděli, cože to vůbec říkají. Já si velmi snadno pamatuji cizí slova ale poměrně těžko se nabifluju nějaký delší článek. I když z angličtiny jsme mu při zkoušení odříkali text článku a kantor byl spokojen. Jenže jsme to četli při hodině asi pětkrát, takže to pak člověk uměl. Ti méně zdatní uměli jen odpovídat na otázky, které kladl. Dle mého názoru je třeba se nabiflovat určité fráze. Třeba pozdravy, přeptat se jak se vede. Umět i, co se odpovídá. Protože nejde o smysl, ale spíš vědět, že se to tak říká a žádný smysl to nemá. Asi jako české Dobrý den je jen zdvořilostní pozdrav a neznamená to, že tím fakticky druhému člověku ten dobrý den přeju. Pouze říkám naučené, nic víc. Umět i idiomy, myslím frekventované. Nemá smysl se memorovat idiomy, které se užívají málo. JInak než se učit celé texty, tak mně je bližší se naučit pravidlo. Pravidlo nacvičit drilem. Memorovat jen idiom. Ono dost věcí se člověk zapamatuje i sám, ale nemít tu ten tlak, že se ten článek musím naučit, abych byl schopen odříkat. Myslím, že gramatiku jde učit i menší děti, ale ne užíváním abstraktních pojmů jako spíš analogií.