No a po 5 letech stat zmenil system a vsichni museli chodit namisto na takove kurzy na kurzy okresnich gymnazii, takze jsem se vratila do skoly na nejvyssi stadium. Jelikoz to bylo ve stadiu pocitacovych plenek, nikdo ve skole s pocitaci nepracoval, az na mne. Internet byl v zacatcich. Moji zaci vetsinou zde narozeni, 13 - 16 let. Pro mne sok, ze na ten jazyk musi vubec u mne chodit - moje deti ve stejnych podminkach nikdy jazykove problemy nemely, vubec mne ani nenapadlo, ze by mit mohly.
Takze znova vymyslet, jak je naucit, to, jak jsem ucila ty predchozi, jsem pouzivat nemohla. Tyhle deti byly celkem nadane, umely kazdodenni jazyk, ale "skolni" jim delal potize a mely spatne znamky ze vsech predmetu =oznaceni "hlloupejsi nez ty nase, ze jo".
Deti ze vsech trid chodily v ruznem slozeni misto materstiny ke mne, cili pokazde jina skupina, kde se prakticky nedalo nic probirat - sedmicky s devitkami jeden den, devitky s jednou sedmickou a par osmickami jiny den ap. Cili individualni vyuka skupin 10 az 30 deti najednou.
S kolegy v ruznych predmetech jsem si udelala seznam, kde to nejvic vazne, vypujcila si jejich ucebnice.
S detmi jsme udelali seznam, co kdo povazuje za dulezite se naucit. To jsem potom zkoordinovala s tim prvnim.
Na zacatku roku jsme spolecne udelali seznam temat, se kterymi chteli pracovat, a ten jsme menili, kdyz nekdo navrhl necojineho a odsouhlasilo se to. Na to si vetsinou sami hledali material (=kopirovali jsme stranky z ucebnic nebo hledali na Internetu, ktery se tenkrat rozjizdel). Tohle cetli a delali karticky se slovy, kterym nerozumeli (takovych jsme meli nekolik krabicek a koncili hodinu vytahovanim karticky, vysvetlovanim slova/zaradenim gramaticky/sklonovanim-casovanim/trenovanim synonym/pouzitim ve vete atd.
Texty prepracovavali a psali na pocitaci, cili jsme toho stihli o hodne vic, nez kdyby psali tuzkou na papir. Naucili se pouzivat ruzne funkce pocitace, coz tehdy v zacatcich malokdo umel. Diky pocitacum. Sedeli jsme v prazdnem pocitacovem sale. Naucili se videt chyby a uvazovat o korigovani, jestli je to chyba v pravopise/spatny vyraz/spatny slovosled atd, diskutovat s kamaradem, jak opravit a jak vyjadrit jinak, cili ja jsem mela cas a moznost mit jednoho nebo par zaku, kteri mi vypraveli pretenou knizku a diskutovali (tohle jsem popsala uz jinde), ostatni pracovali celkem samostatne a smeli prerusit otazkou nebo se ucastnit diskuze, kdyz je zajimala.
Do skoly jsem nosila ruzne casopisy pro dospele, ktere mi prectene davali sousedi ap. Ty lezely na stole, deti si v nich ctly a diskutovaly (=v domneni, ze se teda nic neuci a jen preckavaji hodinu...), treba celkem tezke texty z popularne vedeckeho casopisu, modni casopisy, o bydleni, o vareni atd., casto si z toho vybraly nejaky clanek, o kterem chtely psat a diskutovat, nebo jsem je nechala vybrat clanek o necem, co treba probiraly z dejepisu, biologie nebo zemepisu, ktery potom psaly svymi slovy vcetne karticek se slovicky, diskutovaly a predaly uciteli predmetu jako extra praci na zvyseni znamky.
Knizky jsme spolecne vybirali z katalogu, cetli recenze, pak sli koupit do knihkupectvi, deti katalogizovaly, pujcovali si domu, cetla cela rodina..., pak ve skole kazdy musel o nejmin jedne knizce za mesic dle sveho vyberu psat, vypravet obsah a diskutovat se svymi nazory na osoby a udalosti. Cetli teda povinne vsichni, i zacatecnici, a zvladli to ruznym zpusobem, bez slovniku. Nez jsem koncila, meli jsme knih pres 500. Soutez o nejvic prectenych stranek s malou odmenou. Zaci si vzajemne pomahali i s jinymi predmety, a to i po vyucovani. S reditelem jsem vyjednala jednomu z nadanych kluku na fyziku, ktery sikovne vysvetloval mladsim holkam fyziku, ze dostal za odmenu predplatne na popularne vedecky casopis.

Texty jsme kopirovali jako mesicnik, posleze kazde 2 tydny, sbirky pohadek, basni, kucharky s textem fakt o te ktere zemi (ne o vlastni, to prakticky delali cela leta driv), ilustrovane obrazky z Internetu, ktere se naucili sbirat, nebo vlastnimi s nasi digitalni kamerou. Atd atd. Takhle nepracoval zadny jiny ucitel ani na skole, ani v okrese, protoze to vypada desne narocne na cas, ale deti se uci jeden od druheho a nauci se daleko vic, protoze porad musi MYSLET.

Behem tech let na nasi skolu prislo 10 deti zacatecniku. Skola nedostala zadny resurs pro jejich vyuku, takze mi byly prideleny k tem, ktere tu jsou narozeny. Coz byl dost problem, protoze samozrejme to je uplne jiny styl vyuky. Jenze i ty deti se ucastnily vyucovani v nekolika predmetech, a niz by rozumely jazyk, a potrebovaly pomoc. Takze tady to byla smes "predlozeny text bez slovicek a co s tim" a zacatecni vyucovani. Resili jsme to, jak to slo. Hledali texty na Internetu v jejich reci a podobne tema v nasem jazyce, aby chapaly obsah, posleze memorovani (a to byla JEDINA prilezitost, kdy par deti vubec neco memorovalo, jinak to uplne zavrhuju) a co nejdrive vypraveni vlastnimi slovy - proste co si z textu zapamatovaly bez memorovani. Karticky se slovy, ktere trenovaly se mnou nebo s temi, kteri byli na hodine soucasne, a psaly texty na stejna temata, jako ostatni, ale jednodussi. Tem jsem psala jednoduche texty o ruznych situacich ve skole a doma, ktere cetly a vypravely vlastnimi slovy a potom psali podobne o sve vlastni situaci atd.

Chteli jsme vydat knizku basni, ale nemeli jsme penize. Hledali jsme nejaka stipendia a deti nasly soutez pro ucitele a chtely, a bych se tam prihlasila s nasim projektem. Reditel na skole si prakticky vubec neuvedomil, co delam, a kdyz zadost podepisoval, ucedil, ze to nevidi na nejakou sanci. Po par mesicich jsem na to celkem zapomnela, zavolal si mne, co to jako je, ze mu nekdo volal o informace o nejakem projektu mym jmenem. Pak jsem mela doma oznameni, ze postupuju do dalsiho kola, a posleze jsem pro skolu dostala statni cenu, celkem peknou sumu. Sice nam ji nepovolili pouzit na vydani knizky, ale dostali jsme vlastni pocitace a tu digitalni kameru.

Jedna z mych dcer mi soucasne navrhla, at se prihlasim do mezinarodni souteze, a i tam jsem za projekt dostala cenu EU (ne financni). Komise, ktera rozhodovala o umisteni, prijela k nam na skolu a ucastnila se vyucovani. Byla jsem pozvana na mezinarodni konferenci, kde jsem o projektu prednasela, a pak jeste na nekolik behem let. Dcera v te dobe psala ucebnici vyuky jazyka jako druheho jazyka pro predskolni deti a divila se, proc to nenapisu jako ucebnici. Dve nakladatelstvi mela zajem a v jednom vysla v r. 2009. Sbirka tech druhych textu pro zaky nejvyssi stadium a jejich rodice/ +dospele na jazyku pro zacatecniky, bez gramatiky, ale s navrhy cviceni atd a seznamem slov, ktera se daji vytisknout jako karticky na procvicovani, vcetne namluveneho textu na Internetu, byla vydana jinym nakladatelstvim.