Jitys, to je jako kdybys psala o mé dceři. Ona jí jen něco a raději bude hlady, než by pozřela něco jiného. POkud se jí snažím motivovat k lepšímu stravování, tak je boj. Hýbe se k smrti nerada a jakýkoliv sport mi sabotuje. JE celý můj manžel. Raději si nedá snídani, protože není čerstvý rohlík, ale ten od včerejšího večera. K obědu se napere k prasknutí, pokud udělám oblíbené jídlo. Manžel je obézní (120 kg na cca 185 cm) a dcera už začíná mít takové špíčky, že to začalo vadit paradoxně víc jemu, než mě. Šije do ní, říká jí cvalíku apod. Už jsme se kvůli tomu pohádali stokrát. Když mu řeknu já, že je tlustý(použiju schválně jeho výraz), tak se urazí. Ale dceru začíná pomalu deptat. Je to absolutně bludný kruh. Já sama jím zdravě, zdravé potraviny jsou u nás denně k snězení a dítě si buď vybere sladkost, co si sama kupuje, nebo nejí nic a prolévá se sladkou šťávou, co jí dodává energii. Jíst nepotřebuje. Denně motivuju, mladší se mnou baští zeleninová jídla, zakousne na sváču mrkev, ale starší je neoblomná. Je mi to líto, jak se pomalu mění v tlouštíka. Nepomáhá vysvětlování, briskně mi zopakuje potravinovou pyramidu, ví, co je bílkovina, co je sacharid, jaké jsou tuky, proč musí jíst dostatečně a ve správném složení, prostě mohla by přednášet spolu s Havlíčkem, ale praxe je úplně jiná. Priorita je, aby si pochutnala.