77krasko, díky.
Sama jsem takovou situaci nezažila, ale měla jsem v rodině možnost pozorovat a být částečně součástí něčeho, co vykazuje spoustu podobností s popisovaným případem. Jediné, co naprosto jednoznačně nefunguje, je sklapnout paty a nechat si všechno líbit. Což byl u nás ten případ, plus tam byl sem tam nějaký truc.
Určitě by býval fungoval drsný přístup, prostě od začátku si hlídat teritorium a v případě odchylek okamžitě a ostře zasáhnout, což mi připadá dost hodně náročné - být pořád ve střehu a předpokládat a očekávat spíš špatné úmysly druhé strany.
Věřím tomu a i zpětně to tak hodnotím, že by bývala mohla fungovat dohoda. Prostě v klidu vysvětlit, co je pro mě důležité a proč, co pro to může druhá strana udělat, a samozřejmě přistoupit na kompromisy (s kterými jsem mentálně ok).
Ale možná je tam nejdůležitější osobnostní nastavení - pokud protistrana cítí, že jsi sama pevná, nebere ústupek jako slabost, ale vstřícný krok (nemluvím teda o patologických osobnostech, tam nic z toho samozřejmě nelze).