Přispěla bych bez uvažování o nadbytečnosti cigaret či auta. Pokud by mi ten člověk nebyl výrazně osobně nesympatický - pak upadám do dilematu, protože si vyčítám, že mu vyčítám něco, co mi u jiných nevadí (třeba u usmívajícího se bezdomovce vytáhnu z kapsy dvacku a dám, u nasířeně se tvářícího mě napadne "stejně to prochlastá" - což je nejspíš pravda u obou).

Myslím, že člověk si potřebuje i něco si dopřávat, ačkoliv má málo. A lidi, co žijí dlouhodobě s nízkými příjmy, ukrotí svoje výdaje tak, aby vyšli a měli i na nějakou rozmařilost. Bezdomovec si nedá na rohlík salám, ale koupí si krabičák, matka samoživitelka chodí tři měsíce v botech, do kterých za deště teče, ale kupuje si kafe a sem tam cigarety... Sama jsem se cítila až nesmyslně omezovaná, když jsem jeden čas neměla na to, abych si kupovala knížky, nemohla jsem dokupovat ani řady, které jsem už částečně měla - přitom to bylo lehce absurdní, protože jsem si je pochopitelně mohla půjčit (a půjčovala) z knihovny.