To my takhle poprve (a naposled) na zadost muze jeli na jazzovy koncert do mestecka 70 km od nas v lese (bez jakekoli moznosti jine dopravy), kde taky muz pracoval. 4 deti, nejstarsi 12 let a batole 1,5, doma samy, s odkazem na sousedku, kdyby neco (jeste dlouho pred erou mobilu).
No a o pulnoci konci koncert, my po ulici hledame zaparkovane auto, a muz tvrdi, ze nikde neni, ze nam ho nekdo ukrad. Ja silim, deti doma samy, jak se zpatky dostanem.
Musela jsem si odskocit do krovicka a kdyz se vracim zpatky, auto primo proti mne zaparkovane. Muz ovsem tvrdi, ze to neni nase auto, ze jsem se zblaznila. Od auta jsme meli oba klice, ja tam vrazim klic, lehce odemknu, lec on porad tvrdi, ze to neni nase auto. Pak jsme s nim tedy odjelo (cislo odpovidalo), a teprv na dalnici jsem prisla na to, ze muz rano jel do prace mou Toyotou, kterou jsme s ohledem na to, ze jsem vzdycky vozila deti, jezdila ja (meli s kolegy nekam a my meli njejvetsi auto), a tu Toyotu hledal, neb zapomnel, ze mezitim byl jeste doma a odjizdeli jsme malym Nissanem, kterym normalne jezdil on. Takze hledal Toyotu a ja v domneni, ze hledame stejne auto.