mám to naopak, kočku jsem si vždy přála. Tak jsem si ji po osamostatnění od rodičů pořídila. Měli jsme celkem 4 v průběhu posledních 15ti let a musím říct, že mi začaly docela vadit. Jedna je teď hodně nemocná a její konec se blíží, to je strašný psycho. Zatím se drží a na utracení není, ale bývá jí zle. Začalo mi vadit, že se nikdy nic nenaučí, navíc jejich zlozvyky jsou čím dál horší. Jedna neustále řve, třeba si ve 4 ráno vzpomene, že chce jídlo a stoupne si za ložnici a řve. Chvíli jsem si myslela, že by moji ponorku mohl řešit výběh, ale když jsem viděla u babičky, jak tam každej večer kočka přitáhne bud mrtvou nebo polomrtvou myš, tak mě naděje opustila a myslím, že už si domu žádný zvíře nepořídím.