Kudlo,
to je složité. Společenský tlak může být do jisté míry užitečné. Myslím, že většina chlapů, opouštějící manželky, má děti tak nějak normálně rádo. Jenže jsou nasíření na manželky, třeba s nimi už nechtějí mít nic společného, zároveň se třeba domněle v zájmu dítěte nechtějí domáhat styku (navíc to domáhání se třeba v aktuální situaci po rozvodu nezvládají a časem si prostě na to, že s dítětem nejsou, zvyknou), když třeba manželka k tomu dělá obstrukce nebo dítě je malé a introvertní nebo třeba nemá rádo novou partnerku nebo je otec workoholik, který své trauma z rozbitého vztahu přehluší prací... může vztah zbytečně "vyšumět". Kdyby se bralo jako zhola samozřejmé "jsi rozvedený, tak máš nejméně jednou za dva týdny na víkend děti, bereš děti v létě na dovolenou" a podobně, tak jako je samozřejmé, že se češeš a myješ a chodíš do práce, tak by to vypadalo trošku jinak.

Mám kamarádku, která otce neviděla mnoho let, protože v době, kdy se rodiče rozvedli, vládlo v okolí pojetí "když si ženská najde nového chlapa, je lepší vycouvat a neplést dítěti hlavu". Což její otec učinil, ačkoliv mu to bylo poněkud proti srsti, ale celková nálada a tlak okolí tomuhle řešení nahrávala a byl by, podle názoru okolí, "sobec", kdyby se prosazoval. To byl funkční tlak okolí, bohužel zaměřený dost blbě... Bylo by docela fajn, kdyby existovalo všeobecné povědomí, že rodiče pečují i po rozvodu. Kdyby rozvedený chlap, který třeba nedovede v běžném hovoru odpovědět, kam chodí jeho dítě na ZŠ, do které třídy, co ho baví či kam se hlásí jeho dítě na střední, byl obecně poněkud za vola, nikoliv za přijatelného rodiče, protože posílá výživné.