My měli v 80. létech něco, co ani z dnešního pohledu obluda nebyla. Byly to asi tři cca 130cm vysoké skříňky. Bylo to z masivu, v mahagonové barvě bez lesku, bez prosklení a s docela rozumnými úchytkami, výroba sériová. Máti je neskladovací a vyhazovací, takže obrovská stěna nebyla třeba a kupodivu jsme do přežili bez úhony. Je fakt, že babička to tehdy těžce nesla a pořád čekala, kdy si naši pořídí stěnu na skladování. Bylo to skoro jako v tom fejetonu o skleníku/příborníku od Nerudy nebo koho vlastně - nemít stěnu znamenalo být divnej.