Monty
tak my jsme jako svatební dary dostali nějaké věci, které se používaly jako "lepší", tedy při svátcích, narozkách, vánocích. Jinak jsem se vdala do kompleně zařízeného a vybaveného bytu po manželově babičce. Tedy lépe řečeno do "dvojdomácnosti", neboť když manželovi zemřela jedna babička, její domácnost se komplet přesunula do bytu druhé babičky. Takže na běžné používání tu bylo dost věcí, u kterých mne vůbec netrápilo, když to třeba děti rozbily. Ale v obýváku jsem si udělala místo na NAŠE (tedy nové) sklo, pěkně si ho tam srovnala a používali a používáme ho tak 10 - 15x ročně. I když vinné sklenky častěji - prostě na víno sklenky v kuchyni nemám, když je na stole víno, nosíme sklenky z obýváku dodnes.
První roky po svatbě jsem se "bavila" tříděním toho, co tu bylo uskladněno. To, co bylo zničené (flekaté povlečení, otlučené nádobí a tak) jsem zlikvidovala. Ale nějak nevím, proč bych vyhazovala věci, které byly v pořádku. Dodnes používám kvalitníé lněné utěrky (ňa rozdíl od těch dnešních FAKT sají)... Ložní prádlo jsem třeba už dost "dopoužívala", jak se začalo sypat, nenapadlo by mne jako naše babičky ho třeba záplatovat, polštářem nahradit zvetšelý konec peřiny a tak - zase taková hospodyně nejsem. Ale vyhodit věci jen tak, to neumím...