Pracovala jsem od 8 měsíců nejmladšího (dvěma starším bylo 11 a 9). Byl to jen půlúvazek a navíc z domova u PC. Ale klasicky přes den, nedalo se to dělat po nocích. 2x týdně jsem vozila prcka na dopoledne k hlídačce, jinak jsme to museli zvládat spolu. Do toho jsem začala dálkově studovat VŠ. Můj muž měl dvě zaměstnání, jedno klasicky na HPP, druhé o víkendech a taky studoval dálkově vejšku.
Bylo to na houby, muž cca po 2 letech se školou přestal, nedával to. Já jsem dostudovala, ale jen do bakaláře a pak jsem s pocitem nesmírné úlevy školu opustila, i když mě to hrozně bavilo. V té době jsem už rok pracovala normálně na plný úvazek z kanceláře. Babičky ani jiné hlídací příbuzné nemáme.
Nevzpomínám na tu dobu ráda, navíc syn má ADHD, takže žádné pohodové dítko. Plus ti dva starší, na které nebylo moc času. Všichni jsme byli strašně vyčerpaní. Ale alespoň jsem si udržela práci a i ty peníze nebyly nezajímavý. Ale už bych do toho asi nešla.