Zdravím všechny kočkomily a prosím o sdílení zkušeností.
Asi to bude trochu delší, tak když vydržíte číst, budu ráda.
Mám kočky už dobrých 40 let, dožívají se dlouhého věku, hodně jsem toho přečetla a přece si už moc nevím rady.
Máme dvě kočindy, černou tříletou a cca rok a půl starou trojbarevnou. Černá je, jako všechny moje bývalé kočky, úplně v pohodě, tulí se a vrní (nejvíc se má k synovi, kterého miluje), aportuje míček, dává pac, chodí na chalupě ven, chodí tam s námi i na procházku, je skvělá.
K ní jsme domů přivedli před více než rokem malé kotě, které se zdálo taky docela v pořádku. Sice bylo nejmenší a nejustrašenější z koťat, ale celkem se chovalo přiměřeně. Černá přes počáteční nas...štvání a chvíli nemluvení s námi se s trojbarevnou pěkně sžila, holky spolu vycházejí moc hezky, hrají si, honí se, spí občas spolu, olizují se navzájem, o to nic.
Ovšem v čem je problém - trojbarevná kočka je, čím dál víc, ustrašená až vyděšená. Leká se, bojí se, prchá, nechce se nechat chytit ani hladit, nepřijde se přitulit. Když je přistižena, jak spí nebo podřimuje, nebo občas i jindy, dá se hladit i vrní, ale za bdělého stavu to většinou není. Když jí sáhneme na pacičku, škubne sebou, vždycky. Kulí oči a je ztuhlá, když ji vezmeme do náručí. Pouští chlupy víc, než je zdrávo. Když přece jen podlehne hlazení a začne vrnět, během chvíle si začne vášnivě cucat vlastní cecík. Raději se, na rozdíl od černé kočky, zdržuje někde, kde nejsme (jen večer se jde uložit k nám do obýváku na křeslo). Máme z ní zkrátka pocit, že se necítí dobře, je vycukaná a my nějak nevíme, proč. Nepomáhá opatrnost, něžné chování, ignorování, aby si od nás odpočinula (to věc spíš zhoršuje), prostě nic. Na chalupě byla zoufalá a dva dny seděla pod kůlnou, od té doby tam nebyla.
Jen při krmení mňačí a otírá se mi kolem nohou a neprchá, to se najednou nebojí, i z ruky si (velmi opatrne ovšem) vezme kousek něčeho dobrého a někdy, když se tváří, že se bojí, mám pocit, že to jenom tak dělá.
Teď jsem zkusila koupit Felised, snad ji to trochu uklidní. Veterinářka říká, že je to taková povaha
Zažili jste někdy někdo takovou, od kotěte socializovanou, v bytě chovanou a přece totálně vystrašenou kočku?
A co s tím? Zvykne si někdy?