Libik má pravdu. Mám doma postižené dítě. Takže žádné přemýšlení o vzdálené budoucnosti (= ústav, na chráněné bydlení to asi nebude, i tak je jich málo), co bude, až my s manželem nebudeme, co vedl. účinky léků, které bere od 6 let. Prostě vědomě si zakazovat na to myslet a žít přítomností. Ne že bych to uměla, nutím se do toho uměle, ale je to to nejlepší. Jsou prostě věci, které vlastní vůlí fakt neovlivníme, a že jsem se opravdu hodně snažila. Manželova práce se vyřeší. Jakkoli, ale vyřeší, za roku už o tomhle diematu nebudete vědět. A pokud jde o malou, viz výše. Nedumat o věcech budoucích, zlepšovat jí nějak náladu teď o ta vedra.