Míšo, věř, že přijde něco, se tě zase nakopne, potěší. Libik to napsala přesně, soustředit se na přítomnost. Mě když je takto jako tobě, kdy mám pocit, že potřebuju dostat povzbuzení, pozornost, lásku a vím, že kolem není nikdo, kdo by mohl, chtěl, uměl, tak si udělám radost. Zalezu do postele, i když mám práci. Vezmu knížku a udělám si čaj, nějakou dobrotu, a dám si rozkaz nic nedělat, odpočívat, dokud nebudu mít CHUŤ zase něco dělat, uvidím v tom smysl. Už si umím "rozkázat", protože vím, že když to přetáhnu a moc lámu, tak jsem pak úplně mimo, ječím na děti, štve mě každá maličkost, hroutím se. Ale je fakt, že já nemám skutečné problémy jako ty. Jen míň vydržím. Jsi hodně silná ženská, že to zvládáš.