A proč se chceš naučit anglicky? Pokud "jen tak", máš můj obdiv, ale podle mě ta motivace je pořád malá (aspoň pro mě by byla).
Já měla angličtinu 4 roky na gymplu, naučila jsem se hodně dobře, pak jsem chodila nárazově na kurzy, abych to úplně nezapomněla, ale stejně jsem nikdy cizincům nerozuměla, to naskočilo až mnohem později. Ve 35ti letech jsem poznala přítele (cizince) a motivace učit se najednou byla ohromná. Problém je, že stačí na chvíli polevit a zase to jde dolů, takže je otázka, jestli to stojí za to
Jinak jak jsem to dělala já (ale nebyla jsem začátečník):
- každý týden 90minut kurz v práci (nezáleží, jestli je to rodilý mluvčí nebo český učitel - obojí "druhy" jsem zažila jak vynikající, tak nepoužitelné)
- každý den mluvení s přítelem, zezačátku to byl spíš stres, a proto jsem si dopředu v duchu připravovala, co bych mu asi tak chtěla zhruba říct - později už to ze mě padalo samo a rychlostí kulometu
- pouštěla jsem si filmy na DVD v angličtině
- hodně jsem četla knihy v angličtině (začínala jsem na těch, kde byl vpravo text česky a vlevo to samé anglicky, pak už jsem měla jen anglické)
- na gramatiku jsem se vykašlala, spíš jsem se snažila "myslet" anglicky
- na MP3 jsem si po cestě do práce pouštěla stažené soubory s mluvením v AJ
Jeden čas jsem byla na hodně dobré úrovni, ale pak jsem polevila a šlo to zase dolů...