Ano, mít kontakt s živou angličtinou. Potíže s mluvením má řada Čechů, možná to je dané českým stylem výuky i mentalitou. Tj. lidi jsou peskovaní za chyby, pak se bojí promluvit. Přitom když je člově v cizojazyčném prostředí, tak se snaží dorozumět. Neřeší tolik a nebo vůbec gramatické chyby, chce se domuvit. Jsou skupiny lidí, co nemají moc školní výuky, ale mají kontakt s rodilými mluvčími a nebo vůbec mluvčími jiného jazyky. Např. v bývalé Jugoslávii zahraniční vojáci mluvili anglicky. Takže mladí Srbové se s nima bavili, mluvit uměli velmi plynule, i když třeba s chybami. Dřív zas lidi uměli mluvit u nás německy, zejména v krajích, kde žilo plno etnických Němců či německy mluvících Židů. Případně dnes umí lidi jazyk z příhraničí, např. polsky. Gramatika, i ta ze školy, má svojí cenu. Je lepší mluvit plynule bez chyb, než mluvit sice plynule, ale dělat řadu gramatických chyb. Zvl Němci mají rádi, když cizinec mluví bez gramatických chyb. Britové i Američani jsou v tomto daleko shovívavější.

Přijde mi, že ani konverzační kurzy nejsou ono. Umělý kontext, uměle hraný rozhovor, já to neměl nikdy rád. Naproti tomu bavit se přímo s rodilým mluvčím jde snadno, chyby se neřeší.