...spíš se zamýšlím nad tím, jak je možné, že se to poslední dobou děje tak často?

Učitel v prestižní škole sbalí žákyni a je to OK...všichni se tváří, že je všechno v pořádku. Premiéři si nabalí nové mladší modely a všichni to tiše schvalují. O hercích a dalších veřejně známých osobnostech ani nemluvě...národ tiše tleská a inspiruje se, je to přece tak NORMÁLNÍ, musíme být tolerantní, je přece svoboda.
Nedošla ta tolerance ale přes určité hranice?

Já jsem taky rodinný typ a vlastně nějak nechápu.
KAM zmizela zodpovědnost k milovaným lidem?
Kam zmizela váha "základu státu" ?
Kam zmizel stud z nezodpovědnosti?
Nebo ta zodpovědnost ustoupila sebestřednosti a honbě za vlastním štěstím?
Je možné, že jsou lidi tak posedlí vyhazováním starších věcí a kupováním nového modernějšího, že to praktikují i ve vztazích? Proč se tak vzácnou věc nesnaží udržet v pořádku a případně nejdřív opravit, než ji vyhodí do smetí? Zvlášť pokud je mezi tím vzácným vybavením i dítě? I když - oni si ho pak spravedlivě rozdělí...

Bude to někdy zas jinak ? Budou si začas děti, kterým se dnes domovy a jistoty bortí, víc svojí vlastní rodiny vážit?