Valkýro, já jsem vyhazovač a pořádníček z donucení. Bytostně mi rve srdce, když mám dát pryč z domu i dětské oblečení, které už nikomu není. Mám ho spojené se vzpomínkami, vybaví se mi, kdy ho dítě mělo na sobě, jaká to byla sranda apod. Jsem hodně pocitová a nevyhodila bych nejraději nic. Děti to mají stejně. Muž je zase praktický a hodilo by se mu vše. Jenže nemáme prostory. Někdo musí být za rasa a řešit to. Mě je líto vyhodit i žákovskou knížku z minulého roku. Prostě chci si uchovat, co nejvíc vzpomínek a ani nevím proč. Není to o tom, že to musí být dobré vzpomínky. Já si ráda pamatuju, jak co bylo, vonělo, působilo. Miluju i cizí staré fotky, staré domy, polodivoké zahrady.