Moje ségra "zachránila" psa z útulku (předpokládám že tento pocit hrál silnou roli v tom, že si ho vzala) a po čase zjistila, že je hůře zvladatelný a rozhodně u něj nefunguje 100% přivolání. Takže ho má v 99% na vodítku. Používá různá, kratší vodítko, rolovací, 8m dlouhou "stopovačku" (takže pes je jakoby pocitově skoro na volno), dle situace. Taky se jí stalo, že pes čuchnul k trávě a během setiny vteřiny zakousnul tam ležícího zajíce, ona si ho ani nevšimla..., takže od té doby přidala náhubek. Za mě: kloubouk dolů před takovými lidmi! Takovýchto psů kolem nás běhá řada a paníčkové ho v životě na vodítko nedají a ještě vám budou přikazovat NEBOJTE SEEE, ON NIC NEDĚLÁ. Nevím proč já bych měla něco dělat (nebát se) anebo kogirovat své případné strachy (například z vrčícího psa běžícího kolem mě jako smyslů zbavený) proto, že páník není ochoten se přizpůsobit jeho (třeba hůře zvladatelnému) chování. Protože takových páníků není málo, jsem pro povinnost :-(