A co budeš dělat, až pojedeš na kole po lesní cyklostezce a vyřítí se na tebe banda neovladatelných divočáků s mláďatama, kteří si navíc nechtějí hrát? (stalo se mi letos). Rovnou je postřílíme, nebo to prostě bereme jako součást přírody a života v ní? Jsou místa, kde psy na vodítku beru, třeba ulice v centru města, na hřiště vůbec ať nelezou, ale tam, kde jsou louky, parky - proč by se psi nemohli vyběhat a lidi ano? Stejně tak bych mohla požadovat, ať oplotí stezky pro běžce a je to.

Taky mě kousl pes - v rámci bitky s mým psem, taky mě porazil pes, porazil i moje děti - a proto děti učím, jak se k cizím psům chovat, stejně jako je učím chovat se vůči autům, cyklistům (který už mě také porazil), lyžařům (který to neubrzdil u vleku a vlítl do mě a zlomil mi lopatku a způsobil otřes mozku) a dalším nástrahám života.

Připadala bych si jako neurotická fňukna, kdybych požadovala, aby mi vláda vyčistila cestu, psy dala na vodítka, auta do tunelů, cyklisty na rotoped a lyžaře na simulátor.