Já samozřejmě beru, že se někdo bojí psů a nijak mu psa necpu.

Psi si ale ve velké většině lidí nevšímají, co taky s nima. Třeba mému psovi jsou lidi šumák, dokonce i když na něj ťuťají a chtějí si ho pohladit, protože vypadá jako veliký roztomilý plyšák. Dokonce je mu fuk, že ho i bez optání hladí po hlavě, nechají si projíždět jeho chundelatý ocas dlaní, když jde okolo a podobně - jeho srst a podoba k tomu vyloženě svádí. Jemu to je jedno a ani se po nich neohlídne.

Mě naopak strašně obtěžuje maminka a babička jedné dceřiny spolužačky, které psi z nějakého důvodu smrtelně vadí. Vadí jim i to, že se psem na vodítku doprovázím děti ke škole, že ho uvážu před obchodem nebo k plotu u hřiště. Ne tedy jen můj pes, všichni psi a zvířata obecně. Není školní den, abych si nevyslechla pitomé kecy typu: Ty naše chudinko ubohá trpící dcerunko, ty si ani sama nemůžeš chodit hrát na hřiště, když jsou tu kolem všude ti psi, ty ani nemůžeš nikdy jít sama nakoupit, sama do školy, protože jsou tu všude kolem ti psi... Děsně mě ty ženský s tím prudí. Jak uskakují za lavičku, když jde 3 metry od nich po chodníku jorkšír, už si z nich se ostatníma psíma páníčkama děláme srandu, což jistě také nijak nepřispívá... Ještě ke všemu ta holka kamarádí s naší dcerou, ale je kupodivu tak odvážná, že si sama dobrovolně našeho psa hladí, když to dozor nevidí. Ale když chtěla jít k nám na návštěvu, nestačilo slíbit, že psa zavřu na balkon, musel si ho manžel vzít s sebou do práce, aby se z balkonu neprokousal a ubohou návštěvu nesežral:(

A strašně mě štve, že podobní lidé dlouhodobě vyhrávají a přibývají omezení psů. Kdyby se omezila lidská omezenost, bylo by to příjemnější.