tak nemůžu zaručit, že nepotkám někoho hysterického. s tím ale nic nenadělám.
venčím běžně v sídlištním "vnitrobloku". vidím-li v dohledu jiné psy, držím si toho svého na preventivně vodítku. taky chodím v době, kdy moc lidí venku nebývá. psa nechám vyběhat tam, kde je minimum lidí, pak, když jdeme dál na procházku, je na vodítku. jak jsem už psala, když tu honil dva zajíce, tak to bylo složitější, ale po nějaké době se odvolat dal.
tady žel není žádný větší plac na vyběhání, jako jsme měli dříve na Čerňáku (tam se dá kousek jít i do lesíka) kromě jednoho parku, kde je k tomu určená loučka.
první týden v novém bytě věřím, že někomu mohl v baráku vadit, protože kňučel a poštěkával pokaždé, když jsem se vzdálila byť na dvě hoďky (a to nebyl doma sám - ale prostě je to závislák). teď už není problém. štěká, když k nám domů někdo jde a zvoní (návštěva), což považuji za normální - zkrátka hlídá a hlásí vetřelce, se kterým ho seznámíme a za chvíli kolem něj vesele běhá a vrtí ocasem, jako by to byl starý známý.
za dobu, co psa máme, tak jsem zaznamenala jen několik střetů:

- s paní, která měla starou fenku a tomu našemu pitomcovi se líbila, protože "Fifinka má špatný záda". takže měl náš čokl i Fifinka smůlu, paní jsem se omluvila a když jsem ji pak někde zahlídla, tak jsem si zavčasu psa odvolala a připla na vodítko
- několikrát hysterický křik "odveďte si toho psá, Betynka hárá!" - no to naprosto chápu, od hárající feny se pes ale blbě odvolává, takže je potřeba co nejrychleji doběhnout a odtáhnout. opět se vždy omluvím, v době, kdy hárá většina fen v našem venčícím rajónu, ho mám připnutýho pořád.
- jednou jedinkrát hysteričtí rodiče tak tříletého dítěte, okolo kterého náš pes PROŠEL.

Mýho psa běžně lidi na ulici nezajímají, leda ty paní s nákupem, ale jak vidím, že se k nějaký blíží, stačí říct "fuj, běž od toho" a on změní směr. Mnohem víc ho zajímají jiný psi a zvláštní zájem jeví kupodivu o fenky.