Dechovku odmala nemusím, přepínám, vypínám, vyhýbám se. Máma mi dětství vychucovala elpíčky Moravanky a pořadem Sejdeme se na Vlachovce. U Vlachovky komentovala jednotlivé páry, zvláště pak vyzdvihovala ty, které tančily doleva. Mně přišlo, že se všichni jen s křečovitým úsměvem potí, točí se na místě a šlapou zelí.
Cimbálovku si užiju ve sklípku, jinak ji nevyhledávám. Pokud narazím v televizi na folklorní soubor Valášek, tak se na jejich vystoupení podívám. Chodilo do něj kdysi hodně spolužáků a známých a dnes tam tancují jejich děti.

O folklóru jiných zemí nevím zhola nic, ale ráda si poslechnu indiánskou hudbu a podívám se na Lord of the Dance (vím, není to čistý folklór, z irských tanců ale vychází).