No je to těžký, přece jen máš půlroční mimino, tam moc se spánkem nezakouzlíš....
Jinak ale velmi doporučuju zrušit svou měkkosdrcatost a touhu být dokonalou matkou a na starší děti přitvrdit. Přizpůsobit maximálně uspořádání bytu tomu, aby mohly v klidu spát a jasně nastavit, že k vám v noci nesmí, večer budou v postelích v určitou hodinu a smí jen na záchod, ráno nebudit apod. Zaúkolovat 10 letého v péči o 4 letého - 10 letý třeba ráno pozná hodiny a umí rozlišit, jestli budit rodiče je nutné nebo je to prkotina. Případně mladšímu pustí televizi, půjčí tablet atd.
Já měla se staršími velký problém, byly jen rok od sebe a uspávat obě najednou nemožné (byt 1+1), vzájemně se budily. Ale měla jsem představu, že děti mají usínat ukolébány, nebo aspoň s maminčinou písničkou nebo dotekem, každé zakňučení mě budilo....přes den od roku a půl už nespala ani jedna. Ano, byly nespavé a je to dost naturelem - mladší dodnes neusne před půl jedenáctou (fakt od miminka) a taky bytem....ale jakmile jsme měli větší byt, manžel začal stanovovat hranice nekompromisněji - stěhování z postelí a raní buzení, noční buzení (jednou se stalo, že zvracející dítě nevyhodnotilo, že mě má vzbudit, ale to bylo spíš nedorozumění, vysvětlila jsem a fungovalo vše dobře) a děti prostě i těmi pravidly spaly lépe. A hlavně ráno o víkendu to byla neskutečná pohoda, moct se vyspat.
Nejmaldší je asi přirozeně spavější.....ale velký podíl má i přístup manžela (je s ní na RD). Prostě po obědě bude spát a basta...strčí ji do postýlky (vybavenou - flašku mlíka, dudlík, oblíbené dečky na mazlení) a pak si sedně k počítači, nasadí sluchátka a neslyší ....(trochu nadsázka, kontroluje cca po 15 minutách, jestli se např. nepokadila do plíny atd)....ale jako špatné svědomí z toho nemá. Podobně to probíhá večer, rituálek s rozloučením se se členy rodiny a veškěrým vybavením a jde se hají - z postýlky sice kolem roku a půl uměla vylézt, ale nějak ji to přešlo a už to zase neumí (2 a půl). Malá spí od 22-7 a odpoledne od 12:30- 16:30.
Na starších holkách jsem viděla, jak ten spánek dost potřebují (rozeřvané, nespokojené), tahle je povahově stejná jako ony, ale prostě vyspalá a téměř neustále dobře naladěná.
A co se týká manželského soukromí - zase hlavně díky manželovi - jsou naučené do ložnice klepat a čekat na vyzvání a pak zejména o víkendu po obědě si jdem taky "chrupnout" a velké děti nás nesmí rušit (jen kdyby hořelo)
Mě se to moc nelíbilo, nechtěla jsem, aby děti nemohly kdykoli přijít za mámou, ale když vidím, jak to funguje, děti to berou naprosto samozřejmě, a je to taková obrovská pomoc, že to zpětně dokážu ocenit a fakt to moc doporučuju. Děti ty hranice testují a i kdyby jsi se rozkrájela, budou pořád testovat, dokud to neutneš nějakým pravidlem a platí to i ve spánku.