Girili,
rozhlas i televize byly dvojjazyčné, máma pracovala jako občanská pracovnice u vojáků, takže měla kolegy Slováky, a kromě toho byl Slovák její první láska, kterou si nevzala jen proto, že mu zahnula s mým biologickým otcem, zatímco on byl na Slovensku, ale byli spolu skoro pořád v kontaktu a ten mi vozil slovenské knížky. Takže já jako dítě fakt měla se slovenštinou prakticky denní kontakt.

Ovšem kromě Slováků, kteří fakt nechtějí, aby se s nimi mluvilo slovensky, jsem se moc nesetkávala s tím, že by v osobním styku někdo z cizinců preferoval angličtinu, pokud to tedy není jeho mateřština - v profesní sféře ano, taky se mi už stalo, že jsem do německé agentury psala německy a Němec mi zásadně odpovídal anglicky, v "civilu" zatím nikdy.