Jinak pro zakladatelku. Chápu, že to je těžké. Ale já myslím, že bys to měla probrat s učitelkou. Ta má více zkušenosti a třeba by ti poradila, jak na tu tvou malou čertici. A domluvily byste se na nějké společné "strategii".
Moje kamarádka má např. dost zvláštního syna. Je velmi chytrý, ale má takové atypické chování a svou hlavu, což někdy ústí do dost nepříjemných situaci. Např. se mu nelíbila angličtinářka (asi ne příliš autoritativní, spíš uťáplá učitelka), tak jí prostě okázale ignoroval a choval se k ní dost hnusně (asi v 2. třídě). Moje kamarádka, která moc dobře ví, co má doma, se domluvila s třídní na tom, jak postupovat - na motivaci - pozitivní i negativní ... a vzájemně se informovaly o chování syna - doma i ve škole. Věděl, že matka se dozví o každém školním prohřešku i úspěchu a zároveň že učitelka se naopak dozví, co se děje doma.
Docela to fungovalo a funguje.