Bohužel, realita. Svou roli sehrál i nadcházející prodloužený víkend, období konferencí a někdy se to tak sejde, že přijde nárazově víc pacientů, než jsou ambulance v nemocnicích schopné zvládnout. Katasrofa je, když musíš čekat na tu sanitu, to jsou hodiny navíc.

Ještě pořád se stahuje žaludek, když vzpomenu na čekání na sanitu s dcerou, která měla zlomené obě nohy a klíční kost, v Motole se běžně pokazil RTG a muselo se čekat i 2 hodiny, než vás na něj vzali, pak čekat do ambulance, pak pár hodin na sanitu. Dcera ležák, nikde soukromí, když se jí chtělo na záchod, musela na chodbě do mísy. Neskutečně se nám ulevilo, když mohla sedět v autě a nemusela jsem se dohadoval s motolskýma saniťákama, aby ji při převozu připoutali, což bylo dost složitý, jelikož na to nebyly ty vozy vůbec vybavený. strašný debilové-musím si ulevit....
Na druhou stranu, leckde je to mnohem horší (i ve vyspělých státech).