Naposledy jsem se vrátila z nemocnice před 2 týdny, plná opravdu nezapomenutelných dojmů.
Nezapomenu, jak sestra ječela na paní probouzející se s narkozy, ať si rozhodne, jestli ji bude v noci zle nebo ne. V noci už totiž kvůli ní nebude budit doktora, aby ji předepsal něco na bolest. Mně sestra na JIP během půl hodiny 11x nabodla žílu, jak se mě snažila vzít krev, ačkoliv jsem byla po operaci silně dehydrovaná. Odůvodnila to tím, že nemá čas mě zavodňovat, přeci nepůjde pro kapačku. No, já se teď díky ní léčím s infekcí žil. Nezapomenutelný dojem ve mně nechal doktor, který mi radil, ať si před nástupem do nemocnice dám své věci do pořádku, protože mám raka. Nemám. A tak bych mohla vypočítávat ještě hodně dlouho.

Dnes a denně slyšíme, jak mají lidé ve zdravotnictví nízké platy. Letos se jim dokonce podařilo vyjednat si vyšší zvednutí platů, než jaké dostane zbytek státních zaměstnanců. Prý zato může nedostatek lidí. Hm. Stále slyším, že máme nedostatek některých dělnických profesí, vojáků... Proč nepřidáváme i tam? Doktoři se rozčilují, že mají nižší platy než jsou na západě. Hm, a kdo ne? Doktorům vadí, že dělají placené přesčasy. Přitom třeba policisté mají v zákoně přímo sepsáno, že jsou povinni udělat ročně 150 hodin neplacených přesčasů. Kdo je na tom hůř?

Patřím mezi lidi, co jsou ochotní si ve zdravotnictví i připlatit. Ale proč? Je důležité, aby si lékař uvědomil, že není nadčlověk, jen člověk v pomáhající profesi. Také sestra není nedotknutelnou bohyní, ale člověkem z masa a krve. Až se začnou k pacientům chovat jako k lidem, začnu mluvit o našem zdravotnictví, jako o civilizované profesi.