Beru už cca 5 let (uprostřed necelý rok pauza) AD, na jaře jsem se dost propadla, došlo na změna AD, přes léto to bylo OK a teď, přišel podzim a zase propad. Apatie, jako bych veškerou energii vyplýtvala na fungování v práci. Musím se nutit do všeho, nejraději bych jen ležela, to co jsem ještě nedávno zvládala levou zadní, nedávám. Mám skvělýho chlapa, hodně toho zastane, a já mám další důvod, proč skučet, jak jsem na nic. Někdy se na chvíli seberu a docela funguju, o to horší je to za chvíli. Spánek taky na houby, pořád se budím a ty nechutně živý sny, probouzím se víc utahaná. Děsí mě, jak rychle to šlo zase dolů, 10 dnů a jsem na dně.... Na kontrolu jdu za měsíc, dřív bez šance, mám si kdyžtak vzít neurol, ale ten jsem si brala jen když jsem byla fakt vyklepaná. Dám se někdy do kupy, nebo to takhle už bude napořád? Měl jste to někdo podobně a vyhrabal se z toho? Jak to přežít????