Angrešt, já jsem z doktorské rodiny, vlastně jen moji rodiče a já jsme takový "divný" nedoktorský výhonek felčarského rodu. Pro mě je to velmi poučné prostředí. Je pro mě zajímavé, jak často si lékaři neuvědomují, že vykonávají pomáhající profesi, a právě u těchhle doktorů, jen mým okem viděno, se často projevuje velká frustrace vším možným a taková těžko popsatelná, ale charakteristická zapšklá vzteklost.
Naopak mám tetu a strejdu, kteří jsou právě ti dobří praktici, kteří pochopili princip a smysl profese, jsou vzdělaní a chytří, ale zároveň mají empatii a vztah k lidem, umí jim pomoci. A je fakt, že ostatní primáři a podprimáři se nad nimi ofrňují a irituje je děsně, že je pacienti mají rádi, zatím co jim, kapacitám riskujícím denně na operačních sálech, kverulují, vděku nemaje. Člověk by jim i řekl, čím to je, a jak málo stačí ke změně, ale poslední, od koho by si nechali radit, je učitelka, to zase jo .