s bývalým doktorem mám příhodu jak z nějaké trapné komedie.
S čímkoli jsem k němu přišla, dostalo se mi odpovědi: "To nic néni, to jsem měl taky."
Např.: "Pane doktore, já jsem pořád děsně unavená. Když si sednu, okamžitě usnu."
Doktor: "Cha chá, to jsem měl taky, jak jsem přišel na přednášku, už jsem spal!"

"Pane doktore, děsně mě bolí záda, nemůžu ani chodit."
"To nic není, to jsem měl taky." (a napsal brufáč)

"Pane doktore, špatně se mi dýchá."
"A jó, to jsem měl taky."

Pak si manžel zlomil nohu, měl to zdrátované a sešroubované, neměl sádru a chodil na převazy. Protože ten doktor je původně chirurg, rozhodla jsem, že bude manžel chodit na převazy k němu, ať nemusí jezdit do města do špitálu.
Vlezly jsme do ordinace, doktor seděl u stolu.
"Tak zlomený kotník máte. A pravý. Jó, to mám taky!" a z podstolu vytáhl pravou nohu v gypsu
Kdyby tohle někdo dal do komedie, tak už se tomu snad ani nikdo nesměje, jak to vypadá nahrané a přehnané. A ona je to pravda