Není k ní učitelka moc kritická, moc náročná? Třeba učitelce už připadá velká (běžně začínají druháčci) a tak na ni od začátku příliš tlačí, nebere ji jako malé začínající dítě. Hledala bych pohodovou učitelku (možný přestup) a trvala bych na cvičení, ale "s nadhledem" - nejde to, nevadí, tak dostaneš horší známku, ono se to prostě poddá po více opakováních. Bystré dítě může mít problém s tím, že najednou něco nejde hned, že u nástroje to "zažití" neošulíš.

Dcera hraje na klavír a zhruba do 12 let to bylo pořád stejné - málo cvičí (nebaví ji opakovat) a pak se stresne před hodinou, takže jsem oscilovala mezi povzbuzováním a útěchou a velením Nejhorší byl (a dosud je) vždycky začátek nové skladby, kdy to nemá formu, nejde to, zní to blbě, furt dokola se něco zkouší a furt to drhne. Tohle možná vnímá tvoje dcera. Kupodivu E. nikdy nechtěla ten klavír vzdát (byla období, kdy bych jí to s chutí schválila). Dnes se tedy stresuje taky, ale už to vybalancovává sama.

Na tom odchozeném pololetí bych trvala a mezitím bych se snažila najít na houslích něco k pochvale, zábavu, ocenila bych případný těžce získaný úspěch...