Osobní péčí si myslím, že ne.

Podotýkám, že jsem se do jejich smrti starala o svou babičku a o dědu, ale to byla taková ta pravá rodina, nikdy mi neublížili, jezdili jsme k nim v dětství na prázdniny...

Nevím, co by mě naopak přimělo, abych se starala o tchýni, byť dcéru nemá, ale jak se chová ona ke mě, jako k "nevítané a nežádoucí nevěstě", tak holt jednou já k ní... Po pravdě, je dospělá, inteligentní, svéprávná a nemyslím, že by nevěděla, co dělá... Takže ať si s rozmyslem plánuje své stáří a mě do toho nezahrnuje (má 70 let a zatím je teda zcela soběstačná). Má jediného syna, dva vnuky, prostě žádnou pokrevní ženu - nevím, jestli vůbec má nějakou představu, co by bylo, kdyby bylo potřeba. Ona je přesně ten typ, že i kdybych se teoreticky starala, stejně by jí to nebylo dobré a ještě by mě pak byla schopná obvinit, že to dělám, já nevím, např. abych po ní dědila (ona s tím s oblibou vyhrožuje, např. že starší vnuk, který něco neudělal podle jejích představ, tak že ho vydědí... - no náš malý beztak ani není mého muže, kdo ví, s kým jsem si ho upekla, takže očekávám, že vydědí i jeho a asi jí pak nezbyde, než ten "majetek" odkázat církvi bo co...)

Jiného starého člověka v rodině už nemáme, takže u jiného to nemusím řešit ani teoreticky.