" A stejně si myslím, že nemám pořád úplně odpuštěno."

withep - možná povědomě očekáváš, že se ti rodiče omluví či že alespoň uznají, že něco udělali špatně. Jenže to oni neudělají. A čekáním na nějaké jejich prozření si akorát zapleveluješ život a týráš sebe sama. Já se s oběma snažila o jejich chování mluvit - otec to absolutně nechápal a kdybych si vybrala neveřejné místo, tak by mě na místě zmlátil. Matka sebe samu vidí jako oběť a pronesla tu slavnou obhajobu: "Ale vždyť tě přeci neznásilnil!" (pravda, to bylo to jediné, co mi neudělal) Takže jsem zjistila, že pokud se s tím chci vyrovnat, nemůžu očekávat žádnou podporu (třeba v podobě omluvy či alespoň pocitu studu) z jejich strany.