Anni, týrání dětí se hlásilo a řešilo v opravdu extrémním případě a musel k tomu být svolný nějaký svědek (viz. Cítina matka).

Obecně se nepřipouštělo.

A proto znova zdůrazňuji, že je nefér označovat Cítiny postřehy z Norska za důsledek jejího traumatu, ptž v dobách, kdy u nás kvetl socialismus, který neměl ofiko stinné stránky a posléze pravda a láska bez zkušeností, Norsko už dávno tento problém mapovalo a mělo mmj zákon o zákazu fyzických trestů.

Stěží to po letech dobíháme tím, že to alespoň umíme pojmenovat, i tak je např. nesmírná tolerance k bití dětí.