Nemám pocit, že by psala, že s tím nejsou srovnané. Ono zapomenout, odizolovat to, je jen jedna z možností.

Mně se spíš nelíbí ta tady pořád omílaná nutnost odpuštění. Jednak je to prostě křesťanský přístup, a myslím, že k vyrovnání se není nutné odpouštět a že to dokonce není ani spravedlivé.

Je možné říct: Byl to prostě vadný kus a já měla smůlu, že jsem tím prošla. Myslím, že odpustit někomu, kdo člověka dlouho a s rozmyslemm mučil, může znamenat jen dvě věci. Buď si nevážím sebe, nebo považuju za totální odpad, nespochopný ničeho lepšího, jeho. Je nutné k tomuhle dospět?

Nejsem křesťan, takže moje filozofie dovoluje i neodpouštět :)