neznámá,

ale uvědomuješ si, jak strašně těžké až nemožné je člověka s tímto přístupem obdarovat tak, aby dar splnil účel, jaký by asi jako dar měl mít - tj. udělal radost, příjemně překvapil tak, aby se z Tvé radosti mohl zaradovat i dárce?

Já se přiznám, že bych u takového obdarovaného asi postupovala podobně jako Tvůj muž - koupím něco z povinnosti, protože musím, ale nijak mě to nepotěší a maximálně to odfláknu, protože ten člověk mi dal najevo, že potěšení z toho stejně mít nebude (to má jen tehdy, pokud si dar vybere a koupí sám, takže já prakticky nemám šanci ho potěšit), případně se bude u některých darů schopen naštvat nebo urazit, stejně tak jako kdyby nedostal nic.

Řešení? Jet na jistotu, koupit něco neutrálního, co snad neurazí, a hlavně do toho moc citově neinvestovat, protože by mě zbytečně mrzelo vyhodit takovou investici oknem.